Pro pana Tomáše Lišku

Vážený pane Liško, milý Tomáši,

říká se, že teprve po odchodu nám blízkého člověka si uvědomíme, co všechno pro nás znamenal a kolik jsme mu toho ještě nestihli říci. Je mi nesmírně líto, že Vám to všechno, co mám na srdci, nemohu říci třeba u šálku té vynikající kávy, kterou jste pro mě v Domovině pokaždé ručně namlel – „šedesátkrát zatočit klikou mlýnku, to je přesně to množství, aby byla káva tak akorát“, to jste vždycky říkal a já se smála a schválně Vás u počítání pletla. A tak Vám, Tomáši, alespoň touto cestou děkuji za Vaši dlouholetou a obětavou práci pro naši obec, Vámi tolik milované Dolní Podluží. Jako rodák a patriot jste dlouhá léta společně s dalšími zapálenými lidmi pečoval o historii naší obce a vše, co s ní souvisí. Byl jste spoluzakladatelem a aktivním členem spolku Domovina, který má péči a záchranu historie naší obce jako své hlavní poslání. Dlouhé roky jste byl zaměstnancem obecního úřadu a pracoval pro obec Dolní Podluží jako technik.

            Znali jsme se  „jen“ 15 měsíců (čas je relativní veličina), ale i za tu krátkou dobu jsem měla možnost spolu s Vámi a s Domovinou zažít spoustu skvělých okamžiků. Společné návštěvy německého Muzea damašku a froté v Grossschönau, kde jsme zpívali koledy, i když jste tvrdil, že zpěv máte zakázaný. Byl jste s Lubošem a Margitkou svědkem mého prvního mezinárodního faux pas, které jsem po měsíci starostování zažila, když se jeden z členů muzejního spolku v Grossschönau vlastním tělem snažil uhasit můj hořící kabát nebo chvíle v Domovině, kdy jsem se od Vás, Vašeho tatínka a Luboše dozvěděla tolik zajímavých a pro mě cenných informací z historie naší obce. Měla jsem vždy obrovskou radost z výstav, které jste i v takovém pidi prostoru, který má Domovina k dispozici, s nadšením pořádali, z návštěv rodáků v naší obci a když jste s Lubošem přišli s nápadem darovat našim hasičům sochu sv. Floriána, kterou vyrobil Váš syn, byla jsem nadšená, že já osobně, ale i naše obec může být u toho.

            Děkuji Vám, Tomáši, za Vaši ochotu, vstřícnost, trpělivost a pochopení, které jste pro mě vždy měl, a i když nemám ráda sliby, tak jedno Vám slíbit můžu, že společně s Domovinou budeme pokračovat.

            Nepláču, protože vím, že tu s námi budete stále.

            Přeji Vám klid a mír, po kterém jste už tolik toužil.

            A nikdy nezapomenu.

Iva Minárová, starostka obce