Obec Dolní Podluží
ObecDolní Podluží

Památky

KOSTEL SV. KATEŘINY ALEXANDRIJSKÉ 

Kostel sv. Kateřiny se jako dkostelominanta obce výrazně podílí na dotváření rázu oblasti, kde se nachází. Památka je neoddělitelnou součástí krajiny, kde tvoří významný pohledový prvek.

Kostel sv. Kateřiny stál v Podluží pravděpodobně již ve 14. století dle záznamů v konfirmačních knihách a v registrech papežských desátků. Roku 1411 měl být vystavěn nový, nejspíše dřevěný kostel. Ten byl v polovině 16. století nahrazen zděnou stavbou, která byla dokončena v roce 1548, jak dokládá datace na portálu v pravém bočním průčelí. Barokní úpravy kostela proběhly v letech 1720–1734 a po jejich dokončení byl kostel 27. června 1734 vysvěcen. K dostavění věže došlo až později, dokončena byla pravděpodobně roku 1751. V následujícím roce osadil tesařský mistr Josef Breyer na věž makovici a kříž. Je však možné, že k dokončení prací na věži došlo až v roce 1756, soudě dle letopočtu umístěného pod věžním oknem. Na překladu hlavního portálu je rytý letopočet 1801, není však známo, k jakým stavebním úpravám či jiným událostem se váže. Na současném vzhledu stavby se výrazně podepsaly klasicistní úpravy. V roce 1838 byly dokončeny schodišťové přístavby, které opticky prodlužují loď směrem k hlavnímu průčelí. Přístavba po pravé straně zpřístupňuje empory, krov a věž, levá propojuje pouze empory. Na obou bočních průčelích byly též vystavěny oratoře. Další úpravy se dotkly sakristie z 16. století, která byla navýšena, a pravé zděné předsíně, která vznikla během přestavby v letech 1720–1734. Byly též upraveny okenní otvory, kdy v hlavním průčelí věže byl proražen nový. Roku 1867 požár zničil věž a k její obnově došlo až v letech 1882–1883. Práce byly provedeny stavebním podnikatelem Josefem Johnem z Horního Podluží a zednickým mistrem Gürschem z Dolního Podluží. Věž byla opatřena i novými hodinami. Roku 1912 byly v presbytáře kostela osazeny nové vitráže, v lodi byly okenní výplně vyměněny roku 1925. Na vitrážích ze souboru v lodi jsou především výjevy z života Ježíše Krista.

Sv. Kateřina Alexandrijská žila ve 4. století. Od 10. století vyprávějí legendy o vzdělané  královské dceři, která odmítla nabídku sňatku od císaře Maxentia. Ten Kateřinu uvěznil. Měla být mučena, ale blesk roztříštil mučící nástroj kolo posázené noži, a tak byla Kateřina sťata mečem. Proto je nejvýznamnějším atributem sv. Kateřiny kolo, které je mnohdy zlomené. Ke kolu se přidává také meč.

Kostel je ve špatném technickém stavu, v roce 1998 se v něm přestaly pořádat bohoslužby. V roce 2006 vznikla občanská iniciativa - Sdružení na záchranu kostela svaté Kateřiny. Sdružení má za cíl podniknout záchranné práce k zajištění stropní konstrukce a zajistit finanční prostředky na opravu. Sdružení spolupracuje na záchraně kostela s bývalými rodáky z obce.

Památkově chráněno od roku 1958.

Kontakt:
Sdružení na záchranu kostela sv. Kateřiny o. s.
Vinařská 283, 407 56 Jiřetín pod Jedlovou                                          

Zdroj: z materiálu p. Stanislava Kasíka – Tvorba obecního znaku a praporu; NPÚ, památkový katalog
 
foto: Marián Maštrla

 

AREÁL HROBKY RODINY BRASS

Hřbitov, na němž se areál hrobky nachází, je situován na osamoceném místě, jihozápadně od Dolního Podluží. Hrobka rodiny Brass, postavená portál hrobkyv neogotickém slohu, se nachází ve středu západní strany hřbitova. 

Hrobka byla postavena v letech 1893 - 1894 pro syna majitele místní textilní továrny Paula Brasse, to podle návrhu významného vídeňského architekta Viktora Luntze. Jde o kvalitní drobnou funerální stavbu stylově čistého novogotického provedení, odpovídajícího jejímu účelu, ale i postavení investora. O tom svědčí také poměrně náročné pojetí interiéru, kde je jinak dominující kámen doplněný i mramorem. Stavba, doplněná terasou se schodištěm a ohradní zdí, je díky svému umístění velmi výrazným prvkem celého hřbitova, jehož jednu osu zakončuje. Kromě architektonických a umělecko -řemeslných kvalit má také historickou hodnotu v kontextu místních dějin - jako doklad působení významné rodiny, podnikající v textilním průmyslu, který byl v minulosti jedním z hlavních prvků, dotvářející život daného regionu.

V roce 2020 byla památka zapsána do seznamu kulturních památek. Zároveň byla v roce 2020 ve spolupráci s NPÚ zahájena rozsáhlá oprava objektu hrobky.

zdroj: NPÚ, památkový katalog

foto: OÚ

 

SOCHA SV. JANA NEPOMUCKÉHO

Barokní pískovcovou sochu světce sochav mírném kontrapostu a v ikonograficky tradičním oděvu, umístěnou na vysokém trojdílném podstavci, nechal v roce 1716 pořídit místní mlynář J. Haine. Hranolový dřík, členěný obdélnými poli, je opatřen tesaným nápisem.

Památkově chráněno od roku 1993. V roce 1997 byla památka opravena.

zdroj: NPÚ, památkový katalog a OÚ

foto: OÚ

 

LIDOVÁ ARCHITEKTURA

Podstávkový dům č.pdům čp. 184. 184

Patrový podstávkový dům obdélného půdorysu s mansardovou střechou pochází z 18. až 19. století. Část přízemí je zděná s mohutným portálem s klasicistní výzdobou, uzavřeným prolamovaným půlkruhem. Zbylá část přízemí je bedněná stejně jako patro. 

Památkově chráněno od roku 1958.

zdroj: NPÚ, památkový katalog

foto: archiv

 

DROBNÉ SAKRÁLNÍ PAMÁTKYkřižek

Na území obce se nachází několik křížků. Všechny jsou situovány podél cest ať už místních, či státních. Křížky jsou postupně restaurovány do původní podoby.

zdroj: OÚ

foto: OÚ

 

 

 

 

 


ZVONIČKA

Dřevěná zvonička z 18. stolení prošla v roce 2016 rekZvoniceonstrukcí a o dva roky později dostala nový zvon.

zdroj: OÚ

foto: OÚ

 

 

 

 

 

 

 

PAMÁTNÍK PŘÍSLUŠNÍKŮ FINANČNÍ STRÁŽE

V obci se nachází pomník padlých příslušníků finanční stráže Jana Teichmapomník FSna a Václava Kozla, kteří padli 22. září 1938 při přestřelce s henleinovci. Pomník připomíná i inspektora finanční stráže Adolfa Marvana, který zemřel dne 26. září 1943 v nemocnici v Mělníku na následky mučení v koncentračním táboře. Jednotka SOS číslo 76 pod vedením inspektora finanční stráže Adolfa Marvana ustupovala krátce po 14. hodině před davem ordnerů spolu s jednotkou číslo 77 Josefa Lejska na obranné postavení československé armády v Nové Huti. U benzínové stanice v Dolním Podluží bylo družstvo napadeno davem nacistů a palbou z kulometů. Od družstva odjeli k čerpadlu na benzín Jan Teichman, Václav Kozel a Miroslav Bernard. Jakmile začali čerpat benzín, dorazili k náspu henleinovci a začala přestřelka. Zastřelen byli Václav Kozel, těžce zraněn a zajat byl Miroslav Bernard, Jan Teichman z místa boje unikl, ale byl zastřelen ordnerem Stonnerem. Zastřelen byl i německý čerpadlář. Pohřeb zastřelených se konal 26. září 1938 ve Varnsdorfu. Zbytek družstva se pomocí dalšího družstva dostal z hrozícího obklíčení a dospěl do obranného postavení československé armády. Pomník byl odhalen v září 1945 k 7. výročí události za přítomnosti ministra financí Vavro Šrobára a divizního generála Karla Klapálka. Slavnostní odhalení pomníku provedl respicient finanční stráže Miroslav Bernard, který byl při útoku těžce zraněn. Slavnosti se zúčastnilo 3500 lidí. Pomník zhotovila kamenická firma J. Sppölgen ze Šluknova. 

Boje o Šluknovský výběžek byla série ozbrojených srážek mezi příslušníky Sudetoněmeckého dobrovolnického sboru (SdF) na straně jedné a oddíly Stráže obrany státu (SOS) a československé armády na straně druhé. Ke střetnutím došlo v období od 21. do 24. září 1938. Přestože se čs. branné moci podařilo znovu získat kontrolu nad Šluknovským výběžkem v oblasti Sudet, výsledkem bojů byla ztráta kontroly nad tímto územím zaviněná vyhlášením mobilizace.

zdroj: Wikipedie

Volný čas

Důležité kontakty

NETEČE VÁM VODA?

NEJDE VÁM ELEKTŘINA?

NEJDE VÁM PLYN?

Certifikát

Obec Dolní Podluží - idatabaze.czMěstské, obecní úřady - idatabaze.cz

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 1
DNES: 75
TÝDEN: 75
CELKEM: 1112217

Babybox