PRVNÍ PODTOLŠTEJNSKÝ MASOPUST

Tydli fidli bumtarata aneb dolnopodlužský masopust

DOLNÍ PODLUŽÍ – Jako dítě jsem nikdy nechápala, proč se vepřové hody pozdní zimy a s nimi spojené obžerství nazývá masopust, když k půstu a odříkání to má na míle daleko. Patrně je to spíš otázka pro znalce vzniku a tvorby slov a nám nezbyde, nežli přijmout určité status quo termínu „masopust“. Pokud jde o oslavy jako takové, zřejmě s tím vším začali již staří Římané, kteří pořádali takzvané Saturnálie. Jednak k oslavě zimního slunovratu a dále k přivolávání jara. Naši slovanští předkové, byvše již ovlivněni křesťanstvím, zkombinovali pohanský návrat jara s čekáním na křesťanské svátky a tak nějak asi vznikla masopustní tradice – za pomoci masek vyhnat zlé duchy zimy a začít se připravovat na Velikonoce. Masopust v Dolním Podluží měl ale trošku jiný úmysl, a tím bylo svolat nebo obejít sousedy, přátele, zkrátka Podlužáky, pobavit se s nimi, zatancovat a tak nějak nás všechny probudit ze zimní letargie. Poslední únorová neděle k tomu byla jako stvořená. Kolem jedenácté ranní jsme se začali houfovat v dolním konci obce před firmou Rubex a když harmonikář s houslovým doprovodem zahráli do kroku, průvod se dal poslušně do pohybu. První zastávka byla v obchůdku paní Dzurenkové, následovali Kindiukovi proti bývalé drůbežárně, pan Černý kousek za nimi, paní Dlasková u školky, Lelkovna, hasičárna, dům pro seniory, Michalovi pod kinem a poslední zastávka proběhla u Sv.Vincenta, v azylovém domě pro handicapované rodiče s dětmi. U každého domu jsme způsobně zakoledovali, pozdravili hospodáře a hospodyni a odměna nás ani v jednom případě neminula. Bylo vše, čeho si masopust žádá – sladká i slaná verze pohoštění, alko, nealko, nápoje studené i teplé, no radost ochutnat. Když jsme kolem druhé hodiny přicházeli ke kostelu sv. Kateřiny, průvod už nečítal počátečních zhruba třicet účastníků, ale byl skoro dvojnásobný. A všechny tři trakaře, které jsme vezli s sebou, se prohýbaly pod nákladem vykoledovaných dobrot. U kostela se spojily tři průvody všech tří podtolštejnských obcí a veselili jsme se vespolek až do pozdního odpoledne. Nevím jak vy, ale já myslím, že jsme byli svědky vzniku něčeho úžasného, svědky vzniku staronové tradice, která jen tak neskončí… Nakonec chci moc a moc poděkovat všem, kteří pomáhali s organizací průvodu i veselice u kostela. Nebylo vás málo a já si toho moc vážím. Děkuji mým přátelům Janě, Jitce, Gábině, Jardovi, Zbyňkovi a Davidovi, hasičům za velkou pomoc a podporu, manželům Rydvalovým, Kindiukovým, Dlaskovým, Lochmanovým, Rozsypalovým a Michalovým za bezva nadílku, paní Macháčkové, Dzurenkové, Filipové, Trefášové, Foučkové, Venturové, Tillnerové a pánům Koděrovi a Černému za dobroty a pomoc, paní Böhmové a Hobzové za zapůjčení masek a nástrojů, Haničce Samkové za líčení, panu Bezchlebovi a Hortíkovi za zpřístupnění kostela, panu Paříkovi za opravu vozíků a v neposlední řadě naší rychtářce Ivě a zaměstnancům obecního úřadu za nedělní šichtu. Masopust skončil, ať žije masopust!

Petra Frančová